Dánsko, 2.část
Ještě jednou se svými myšlenkami a pocity vrátím zpět do Kodaně, kde jsem uplynulých 10 dní trénoval v Inernational Badminton Academy (IBA). Drahá, nicméně v Evropě těžko napodobitelná možnost trénovat po boku vynikajících hráčů, kteří mají badminton jako své plnohodnotné zaměstnání.
Do Dánska jsem odjížděl s respektem, co mě tam bude čekat. S vědomím, že nejsem na takové hráčské úrovni, jako většina členů IBA. Naštěstí hned první den to napětí ze mě tak nějak spadlo a na další dny jsem se již těšil. Tréninkové podmínky, jaké jsme měli, se jen těžko dají srovnávat s podmínkami, kterých využíváme u nás v ČR. Vše začíná halou plně k dispozici po celý týden, pokračuje stovkami až tisíci míčků a končí tím, že mezi tréninky se člověk nemusí starat o nic jiného než o to, aby si pořádně odpočinul a byl připraven na další trénink. Zkrátka celý tréninkový proces je daleko profesionálnější, a pokud se do podobného stavu dostanu já, nebo moji mladší kolegové, kteří přicházejí na chuť badmintonu, budu nesmírně rád.
Ještě na závěr bych rád napsal pár vět. Ačkoliv to sem možná nepatří, potřebuji to ze sebe nějak dostat. Když jsem si myslel, že celý pobyt proběhne bez nějakých problémů, zastihla mě v neděli večer jedna z nejsmutnějších zpráv v mém životě. Ačkoliv už dlouho nemocná, dá se říct, že zcela náhle celou rodinu navždy opustila moje babička… Bohužel jsem ani nemohl být v těchto chvílích v Praze, abych ji mohl před jejím odchodem naposledy pozdravit…
PS: Doufám, že je ti dobře babi. Měj se hezky, mámě tě všichni rádi.